Zelenou dohodu nelze realizovat bez sociální dohody

skupina Zaměstnanci v EHSV

26. února zablokovali zemědělci se svými traktory provoz v bruselských ulicích. Za několik uplynulých týdnů to bylo již podruhé, co se vydali demonstrovat své rozhořčení. V evropské čtvrti se toho dne naskytl zcela jiný obrázek, než bývá zvykem – obvyklé proudění perfektně oblečených a učesaných davů vystřídaly náklaďáky, traktory a hromady sena a hořících pneumatik. Za těmito protesty stojí řada různých důvodů, od společné zemědělské politiky přes politiku ochrany životního prostředí až po záležitosti úplně jiného rázu.

Evropské venkovské oblasti jsou totiž dlouhodobě v těžké situaci. Členové skupiny Zaměstnanci i EHSV jako celek již mnohokrát upozornili, že zelenou dohodu nelze realizovat bez sociální dohody. Tento požadavek sice může znít jen jako další „bruselský slogan“, bylo by však vážnou chybou jej tak brát a ignorovat. Venkov se potýká se skutečnými problémy, k nimž patří například to, že zprostředkovatelé platí zemědělcům za jejich produkty naprosto směšné peníze, ale sami pak spotřebitelům účtují nehorázné ceny. Kromě toho se zemědělcům nedostává náležité podpory na provádění environmentálních reforem a čelí (nespravedlivým) praktikám volného obchodu, náročným pracovním podmínkám a důsledkům změny klimatu.

Evropská komise v reakci na tyto protesty chvatně stáhla své požadavky týkající se používání pesticidů, což je ještě znepokojivější než absence řádných konzultací, účasti sociálních partnerů a kroků v rámci sociální politiky. Stejně jako u environmentálních opatření mohou naši politikové i v tomto případě získat upuštěním od těchto opatření trochu času, na životním prostředí to však napáchá nenapravitelné škody.

Těchto protestů se navíc v souvislosti s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu snaží zneužít krajní pravice, které se poměrně úspěšně daří namířit je proti cílům udržitelného rozvoje, Zelené dohodě pro Evropu a Agendě 2030.