Stav demokracie je v mnohém za co kritizovat a pro evropskou občanskou iniciativu to platí obzvláště.
Podle nejnovější zprávy institutu Varieties of Democracy s názvem Democracy Report ze dne 7. března poklesl procentní podíl lidí žijících v demokraciích na úroveň z doby před téměř 40 lety. Přitom ačkoli má letos po celém světě právo volit ve volbách více lidí než kdykoli dříve, v celé řadě zemí, kde se tyto volby konají, roste míra autokracie.
Stížnosti bylo možno zaznamenat též během historicky prvního Týdne občanské společnosti, který Evropský hospodářský a sociální výbor uspořádal počátkem března tohoto roku. Týkaly se evropské občanské iniciativy, která je prvním přeshraničním nástrojem přímé demokracie na světě. „Příliš složité“, „příliš nezajímavé“, „nebudí důvěru“, „neefektivní“ a „málo známé“ – to jsou jen některé z nepříliš lichotivých reakcí zúčastněných stran z řad občanské společnosti, médií, akademické obce a administrativního prostředí na tuto iniciativu.
Považuji tuto kritiku za správnou, a to až zdrcujícím způsobem, zároveň si však přiznejme, že je pořád až moc opatrná a mírná. Demokracie si zaslouží být dominantní světovou silou. Jako občané a nositelé volebního práva teď a tady na této planetě se o to musíme zasadit tím, že budeme žádat více, než momentálně máme.
To znamená, že nestačí postavit obranu proti strachu, dnešním diktátorům a jejich zbabělým nohsledům. Musíme se vydat vpřed, a to mnohem ráznějším krokem. Příkladem může být další rozvoj evropské občanské iniciativy.
Proč právě tohoto nástroje? Co nám nabízí? Tři věci. Právo, pomůcku a nástroj, který do té doby nikde na světě neexistoval. Je komplexní, propracovaný, digitální, přímo demokratický, nadnárodní, má podpůrnou infrastrukturu a je široce využíván.
Od svého vzniku v roce 2012 se evropská občanská iniciativa utváří, provozuje a zlepšuje a je živoucí důkazem toho, že demokratický prostor lze rozšiřovat a konsolidovat i v těch nejnáročnějších podmínkách.
Napřesrok dosáhne naše ratolest citlivého věku 13 let, a tak doufejme, že zarytost a energie mládí předvede Evropě a světu, co dokáže. Je nám zapotřebí této čerstvé a nespoutané síly, máme-li zásadně oživit strnulé myšlení národních států a rozčeřit byrokratické vody Evropské unie.
Aby bylo jasno – není třeba do úmoru vynalézat demokratické formy spolužití, jež často nazýváme inovacemi. Ne, musíme se naplno věnovat evropské občanské iniciativě tak, aby koncem dekády v 16 nebo nejpozději 18 letech dospěla.
Co se tím rozumí? Do roku 2028 nebo 2030 se musí stát dvě důležité změny. Zaprvé je třeba programotvorné pravomoci evropské občanské iniciativy postavit na roveň pravomocím Evropského parlamentu. Jinak řečeno, Evropané by měli mít možnost navrhovat právní předpisy a jiné politické kroky stejně jako volení poslanci Evropského parlamentu.
Za druhé by občané EU do konce desetiletí měli mít nejen právo legislativní iniciativy, ale též celoevropského lidového hlasování k zásadním otázkám – často se jim jednoduše říká referenda. Myšlenka celoevropského referenda není ničím novým, nyní však uzrála díky zrodu a prvnímu vývoji evropské občanské iniciativy.
Jestliže se kolem evropské občanské iniciativy podaří vystavět tento typ budoucnosti, při zpětném pohledu lidé zjistí, že právě tomuto nástroji vděčí za ty nejúžasnější vymoženosti demokracie od zavedení všeobecného a rovného volebního práva na počátku 20. století.
Skrýt